Pro všechny, kteří musí být zrovna v ne-mocnici.
ANEB KDYŽ PŘED ANESTEZIÍ HRAJÍ DÍVKU S PERLAMI VE VLASECH
KDYŽ SOLÁRNÍ HOROSKOP VOLÁ O UKONČENÍ NEFUNKČNÍCH PROGRAMŮ
A JAK JE TEN PŘÍBĚH SE STOPAMI V PÍSKU?
PROČ SI UBLIŽUJEME, I KDYŽ NECHCEME…
NE MAMI, NEMUSÍME UNÉST CIZÍ BOLEST…
„Jak vám je?“ Ptá se sestřička před anestezií. „Skvěle :-)“, říkám opojena Neurolem.
Ona: „no to jde vidět“.
Ještě stíhám prosbu svému rodu, vnímám svoji duchovní rodinu a vysílám přesvědčení, že se dílo podaří.
Tento nefunkční program by měl být radikálně ukončen. Říká solární horoskop pro tento rok. Všichni jsou při mně….
Poslední věc, kterou slyším, je v rádiu Dívka s perlami ve vlasech….
…a ztrácím se….
A první, co znova slyším „Od čeho má paní takovou modřinu na rameni?“ „Museli jsme vás pořádně budit“,
Zřejmě se mi nechtělo z té eufošky, kdy jsem mohla konečně odevzdat všechna pouta těla – nechtělo se mi zpět.
Tahle operace byla naznačena v solaru pro tento rok.
Luna a meč…
Starý program, který nám říká, že jsme zodpovědni za emoce druhých, že jsme povinni se jimi trápit, že tu musíme být jako ten silnější a ustát vše i za druhé…
Na nemocničním pokoji se setkávám se ženou, se kterou má být dokončen starý příběh. Vesmír je neskutečně vynalézavý, pokud potřebuje dokonat nějaký svůj projekt. Dokončeno, usmířeno…
Operací se ukončil program přes matku – program žen v našem rodě…
před usnutím vidím všechny ženy, jak se nade mnou sklání.
Proč Dívka s perlami ve vlasech?..
Dívka už sice dávno nejsem , ale často se můžeme na nějaké své staré části zastavit a zamrznout.
Ne mami, nejsem ta dívka, která si musí poradit se všemi zraněními kolem…nemusím je nést.
Vlasy představují naši sílu, získanou spojení s duchovními zákony – s Nebem.
Perly představují nevinnost, ženskost a proměnu. Jsou spojením nevinnosti a čistoty, ze které se rodí moudrost. Připomínají, že z každé zkušenosti můžeme vytěžit něco cenného. „Najít perlu“
Jak je onen příběh o tom, kdy nás Bůh nese? O stopách v písku?
Vím, že jsem byla přes tuto zkušenost nesena náruči…vidím jen jedny stopy, ale ty nejsou moje…
Myslím, že všechna bezmoc určité situace ji chce jen prohloubit…jen se pro tu mušli nebát ponořít hlouběji.
Konec
Ale kdo si chce připomenout příběh se stopami v písku, jako já:
„Jedné noci jsem měla sen: Šla jsem po břehu moře s Bohem. A před mým zrakem se střídaly obrazy z mého života. Pro každý úsek jsem nacházela, jak se mi zdálo, v písku vždy dvoje stopy. Jedny byly moje, druhé patřily mému Bohu..
Když před našimi zraky přešel poslední obraz, podívala jsem se zpět a zjistila, že mnohokrát byly vidět v písku jen jedny stopy. A bylo to právě v těch obdobích mého života, která byla nejtěžší. To mě zmátlo, a proto jsem se na Boha obrátila s otázkou:
„Celý život jsem v tebe věřila a tys mi slíbil, že mne nikdy neopustíš. A přece v těch nejtěžších chvílích mého života vidím v písku jen jedny stopy. Proč jsi mne opustil právě tam, kde jsem tě nejvíc potřebovala?“
Bůh mě vzal za ruku a řekl: „Milovaná, nikdy jsem tě neopustil, a už vůbec ne ve chvílích, kdy ses potýkala s těžkostmi.“
„Tam, kde vidíš v písku pouze jedny stopy, všimni si, že jsou také hlubší. To jsem tě nesl v náručí.“
Pro všechny, kteří jsou třeba na Vánoce v ne-mocnici ♥
Silvie
