Mám ráda pohádku Byl jednou jeden král, s Janem Werichem. Je v ní nádherná symbolika transformace. V astroslovníku – plutonské nutnosti proměny.
V jedné části se král topí v bažině. Volá moudrou květenu , aby mu pomohla, zachránila ho. Klesá níž a níž a najednou se zastaví. A zastaví se o svůj vlastní poklad, který mu ukradli jeho dvořané.
Nemáme je rádi. Období propadů, ztrát, vážných nemocí, rozchodů…pocity bezmoci, beznaděje, strachu a obrovské vnitřní bolesti. Tápeme, smlouváme, zlobíme se….Plutonské tranzity trvají obzvlášť dlouho.
Ale zažíváme je všichni…v určitých obdobích, v různých intenzitách a podobách. Pro každého je jeho propad, zkouška, bažina v něčem jiném.
Proč se na jaře ořezávají suché a nefunkční větve? Aby stromek ozdravěl.
Tzv. plutonské transformační období patří k těm nejhorším, ze kterých nám zůstávají šrámy na duši. Jsou to přesně ty rány po ořezaných větvích.
Jenže , když pochopíme, že plutonské zkušenosti přináší tolik nutné ozdravění nás samých, že je to jeden ze základních principů života – najednou se máme čeho chytit.
Co je to transformace? Proměna… hluboká… alchymistické přetavení materiálu…
Představme si, že jsme jako obrovské ledové kry v oceánu. Jen malinký kousek je vidět nad hladinou a zbytek je nám skrytý, hluboko pod povrchem.
A představme si, že v hloubi své duše všichni chceme být šťastní, naplnění. Nevíme úplně přesně, co to je…ale je tu pocit, že něco chybí…
a to něco, je poklad v naší hloubce, v naší duši…pod hladinou, zatím skrytý našemu vědomí…
Proto si pomozme a otevřme se nutnosti změn….věřme v poklady uvnitř nás…a jen čekejme, kdy se ta pevná půda objeví.
Tohle je víra v proces.
Neznamená to, že nemůžeme mít strach, že nemůžeme plakat, že se nemůžeme hroutit a bránit, že nebudeme dělat chyby. Naopak zůstat věrný svým opravdovým pocitům je jediná cesta.
Takže vždy, když totálně tápu ve tmě a vše, co jsem znala nefunguje, můžu si říct: dobře – důvěřuju ti živote, že mě jdeš zbavit starého, nefunkčního. Že mi jdeš ukázat kus mě, který si zatím neuvědomuju…věřím ti, že to pro mě v závěru bude dobré…Už tímto se nastaví spolupráce celého vašeho systému v souvislostech s vašim životem.
A co je pokladem? No vynoření další části vás, která byla dosud ponořená pod hladinou! Pocit větší celistvosti a spokojenosti.
Mě v tomto pomohla právě astropsychologie. Dokáže popsat, které téma je právě podrobené zkoušce a co by ta zkouška měla v závěru přinést. Dokáže aspoň částečně popsat nepopsatelné – v čem se formuje náš jedinečný otisk, jedinečná stopa.
Na závěr – chvalme bažiny a komposty, protože jen z dobrého kompostu vyraší nové rostlinky. Ale o tom jindy, v plutonských souvislostech.
