♥ A bolest v tomto případě znamená, že se obnovuje nová, živá tkáň
Je to příběh velmi zajímavé ženy, neobvykle podnikavé, silné, stabilní, samostatné…a živé. Ano, ten pocit, že je živá uměla neskutečně spontánně prožívat.
Dokázala neskutečně užívat okamžiku, bavit se, tancovat a být s lidmi. Stejně tak, jako dokázala neskutečné věci sama se dvěma dětma.
Jenže z času na čas se jí ve vztazích stalo, že zažila pocit – že není důležitá. A ten pocit ji víc a víc bolí.
V regresní terapii zažila velmi jedinečnou energii svého otce, která byla ale ve vztahu s mámou ubita a nemohla dále růst. Je to ta síla, kterou tak přirozeně následovala?
Od mámy i táty ale nepřišlo žádné potvrzení přesně toho – že je důležitá a živá. Byla používaná pro praktické věci. Tak, jak se to někdy dělá. Stává se, že dítě má být rodičům užitečné, poslušné a vděčné.
Zdálo se, že to hravě zvládá, ale jak šel čas, její potřeba si držet pocit živosti slábla. A právě s úbytkem fyzické síly – věkem. Možná byla i unavená tím, jak se snažila vše táhnout fyzickou silou a s pocitem musíš. Protože jen tak se naučila vnímat, že je živá – když bude užitečná.
Okolnosti ji donutily si uvědomit – jak se potřebuje cítit živá….jen tak…
Silné ženy mají velký strach ze selhání, z bezmoci, z propadu, z nevím a z neschopnosti. Když by povolily všechno to „musím“, dostaly by se třeba k pocitu zranitelnosti a bezbrannosti. A hlavně ke staré bolesti, ke starému zranění.
Ale dostaly by se k vlastním a opravdovým pocitům.
Přijetím všeho, co odmítáme – se dostáváme k prohloubení prožitku, propojení a opravdovému pocitu bytí. A v tomto bodě je opravdový pocit Jsem živá ♥ rozrůstá se, jako obnovující se vlásečnice, jako kořínky nové rostlinky…
Jsem hodnotná už tím, že jsem ŽIVÁ…
Jsem živá, protože vyvěrám z Pramene, který nám všem dává život..
Opravdová moje a naše důležitost je v tom, že obnovíme spojení a necháme proudit svůj život z toho neviditelného prostoru, kterého se často tolik bojíme.
Jenže jej musíme uznat.
Je v nádherném dokonalém přítomném okamžiku. A ten se zdá křehký.
Ve skutečnosti je právě v něm ta opravdová síla, radost a život.
Je to jako u proleženin – staré odumřelé nebolí. V okamžiku, kdy odděláme staré odumřelé tkáně, dostanu se na živé maso, začne to bolet. Začne se obnovovat cévy a nervy a ty vedou život. A v tomto případě je bolest znamením, že se obnovuje nová tkáň, že se rozrůstá „to živé“♥
Nemusíme vše zvládat – všechny povinnosti a kopec starostí…Ale měly by jsme zvládat přijmout sebe samu i s bolestí, křehkostí a nedokonalostmi. Přijetí není vůbec lehké..ale je velmi velmi léčivé a je cestou sebeobnovy ♥
