Je to příběh princezny. Tato žena opravdu vyzařuje něco nadpozemsky ušlechtilého a oslňujícího.
Splnila si sen už v poměrně mladém věku. Tento sen si nesla už ze starých zápisů své duše. Kdy si chránila svoji svobodu a důstojnost.
Tento sen byl formou útěku od svazků, které byly vnucené rodinou (jak to tak v minulosti bylo)…
Ale nyní, v současnosti jí právě tento sen svázal nohy. Aby nemohla utéct.
Od svojí svobody…
Říká se, že osvobodit se musíme SKRZ ne OD. Že se osvobodíme tehdy, až projdeme skrz omezení.
A někdy naše svoboda ožije jen v těch nejomezenějších podmínkách. A to proto, že využijeme vnitřnější vrstvy sebe. Necháme prasknout vnitřní obruče a přestaneme se bát, že někoho zraníme, když necháme své srdce zářit láskou.
V tomto případě je její dejme tomu „nespokojenost“ formou motoru k vnitřním změnám. A tím se třeba splácí starý dluh. Vůči komu – možná sobě, možná ženám vůbec, možná nějakému společenství….kdo ví…ale ona ví….
Co to znamená – tohle se už netýká ženy L.
Dostáváme se jako ženy do svazků, které jsou velmi zraňující a omezující. Spousta z nás chce utéct. A proč bychom taky zůstávaly někde, kde si nás ten druhý neváží, nerespektuje, nedejbože kde nás týrá, manipuluje a všelijak zraňuje.
Jenže rychle odejít je často útěkem od vlastní vnitřní svobody. Protože je těžké ji řešit. My ženy tak chceme harmonii, soulad s okolím, potřebujeme sdílet ve vztazích pohodu atd.
A tak, ať je pohoda, tak svážeme svoji nespokojenost…
Ale je dobré se nejdříve podívat na svoje vnitřní obruče a pomalu si dovolit je prasknout. ☼
