Vidím ženu, ze které sálá energie lásky snad z každé buňky jejího těla. Opravdu září a vyzařuje.
O to víc mě překvapuje příběh plný bolesti.
Rodiče měli mezi sebou tolik nenávisti a potřeby bojovat, že takové něžné stvoření tu bylo na obtíž. Jako dítě zažila tato žena naprostý chlad, odmítnutí a spoustu nenávisti.
Pomaličku se začíná oddělovat od svého okolí, i od sourozenců. Nechce být na obtíž, jak už to takové citlivé bytosti mají. Svazuje svoji duši a chce nebýt.
Zažije v dětském věku znásilnění, o které se nemá ani s kým podělit. Není tu důvěra naprosto v nikoho.
Zakáže si přijímat lásku. To proto, aby ji nezraňovalo, že ji chybí. Vyhledává vztahy jen takové, kde je odmítnutí a chlad. Sama dává, ale čeká že dostane ránu.
V regresi jdeme do její úlohy v těchto krutých zkušenostech. Je to Láska. Je to věrnost svému srdci, kde její láska přetéka a chce být sdílena.
A tady začíná její práce. Přetavit všechny staré návyky a přesvědčení. Dovolit si žít svou lásku a hlavně dovolit si to, že ji chce přijímat!!!
Dovoluji si přijímat svoji lásku a svoji potřebu lásky. Je v pořádku, že to tak mám. Jsem v pořádku.
☼ a její světlo září ještě víc ☼
