Co je fáze „C“?
Co „D“, „E“?
Vztahy jsou alchymie, co si budeme povídat.
Mmch.vždy jsem se v terapiích tématu vztahů vyhýbala, moc mě to nebaví, ale prostě nejvíce lidé či ženy kolem mne je řeší – vztahy, vztahy, vztahy….
Proč asi. Nu, jsme společenské bytosti, nejsme stvořeni k tomu být sami a navíc jsme nastaveni na růst a vývoj. Ať už v jakékoliv rovině. Něco k samotě by nám řekla Maslowova pyramida základních potřeb. Ale…
Ale v hlubší rovině naše duše ví, že jen ve vztazích můžeme projít zázračnou proměnou celé bytosti.
Buď vztah není, nebo je, ale je plný nepochopení, zraňování, či nudy, nenaplňění. Či v těch delších vztazích chybí jiskra a nasvátá často „nicneříkající znehybnění, nuda a okoukanost“.
Alchymistické pojetí –
dejme tomu, že jsme stvořeni ze samotné jedinečné ideje, esence, prima materia. Když se spojí prvek, látka, esence, idea „A“ s jedineččnou materií „B“, vznikne „C“.
Vznikne nová látka.
A toto je první opojná a důležitá fáze vztahu. Kdo se neumí odevzdat, kdo má obrovské obranné mechanismy a krunýře, kdo má silnou sebekontrolu a představu – nezažije ji.
Kdo se odevzdá – ztratí se sám sobě. Ale pokud si to dovolí, nakonec se vynoří a prožije se, jako nový. A stojí to za to.
Zažila jsem v životě stavy, kdy mi vztah plný lásky natolik rozšířil Vědomí, že jsem vnímala naprosto jedinečné chutě, vůně, viděla jsem barvy a světla…
toto všechno je nové „C“ – nová esence, nové dítě, vzniklé ze spojení.
Pokud nás vztah lehce lízne, pokud se neodevzdáme, neztratíme, zázračná proměna nenastane. Nebude nám život chutnat a vonět.
Taková ztráta sebe může vypadat, jako zabloudění v temném lese. Nevidíme na krok, nevíme, co přijde, nechápeme, co se s námi děje….
Takový temný les je v symbolice obdobím zasvěcení.
Proč? Můžou za to vztahová zrcadla.
Jen v zrcadle toho správného partnera, ve správnou chvíli se můžu zahlédnout v místech, na které u sebe nevidím.
No prostě vidíme jen špičku ledovce. Nevidím bez zrcadla na své záda, na svůj zátylek apod.
Jak využít zrcadlo – sleduj, co vnímáš, jak se vnímáš v očích partnera, jak jeho vnímáš, co je ti příjemné u něj/ u ní vidět.
Otevři se zrcadlu na maximum. Nebooooj.
Vše, co je ti příjemné vidět a zažívat, je nový kus tebe. Patří to k tobě. Není to poblouzněnost, není to „jen zamilovanost“, není to chemie, je to božská Alchymie.
Ber si to dosyta pro sebe, napájej se tím, vyživuj se, žij to v každé vteřině, prodýchávej v těle, odevzdej se tomu….
ale nezapomeň na uzemnění a ukotvení.
(když říkám odevzdej, nemyslím tím, abychom odevzdali partnerovi gamblerovi celý majetek…i když i toto může být pro někoho cenná lekce, pokud v tom uvidí kus sebe).
V takovém zrcadle můžeš vidět, kdo jsi v té části, kterou si ještě nedovoluješ žít.
Ale také to, co ze sebe nechceš a odstrkuješ. Ale ono se to dovolává pozornosti.
Všechno toto chce být viděno – potřeba být milovaný, opečovávaný, chtěný a důležitý….všechna ta žárlivost, majetnictví, dožadování, komandování, vyčítání, ovládání, strach, strach z toho, že nebudu dost dobrý, strach ze ztrát a konců, strach z podvodů a lží…
vše je nakonec strach z toho, co ve mně ještě volá po doléčení, dohojení a přijetí.
Takové zrcadlo je obrovská příležitost – vidět! Jako staré a dětské trauma ve mně ještě není doléčeno. Ale také, že doléčeno je a já už jsem někde jinde, než když mi bylo osum a nemohla jsem říct, co potřebuji, co chci a co si myslím.
Vadí mi chování druhého? Není tak důležité, co dělá, ale jak se já u toho cítím!!!
Přijímám všechny své emoce a potřeby nejdříve já sama?
Nemůžu přemýšlet, pracovat, nemám pozornost pro běžný život? To vše patří k první fázi, kdy se ztratím, aby vzniklo něco nového.
V tuto chvíli nemusím vědět, kdo jsem a co chci…můžu se odevzdat bytí a jen cítit to nové…
Láska je stav BYTÍ nebo také ta nejsilnější látka, která způsobí ty nejnepředstavitelnější změny….
Přehled nejdůležitějších alchymistických procesů a proměn, které můžeme pozorovat ve vztahu
FÁZE „C“
Coniunctio – konjunkce
Znovusjednocení částí v nový celek. Neboli „svaté manželství“.
Rozpouštění – solutio
Vrácení hmoty do původní beztvaré podstaty – ztrácím zkreslenou představu o tom, kdo jsem. Rozpouštění staré struktury, „ego v oceánu bytí“.
Připravuje nás na nové spojení.
Sublimace
„Zvedá“ nečistou nebo těžkou hmotu do lehčí, subtilnější formy.
Odstraňuje hrubost, zjemňuje povahu. Všechny starosti se rozpustí, život se zdá lehčí. Nevědomé se pozvedá do vědomí.
Kalcinace
Spalování, žíhání, redukce hmoty ohněm až do bílého popela.
Očištění od nečistot, temnoty, chaosu.
Spalování ega, tvrdosti, starých vzorců.
Tu je energie ohně – tepla, vášně, spalování. Tu je základ nového těla.
Destilace
Oddělení těkavých částí zahříváním a jejich kondenzace.
Vyjímá „ducha“ látky z „těla“.
Máme možnost se vnímat velmi lehce, jako základní vyzařující energie. Nemoci ustupují, stejně všechny nánosy traumat, strachy, bolesti. Možná se cítíme v jakési čisté podstatě, dokonalí.
Putrefakce
Látka se rozloží, zčerná a projde temnou fází.
Nezbytná fáze „smrti“ před znovuzrozením.
Vytváří negredo – černou hmotu, která základ další práce. Asi jako odumřením starého vzniká humus, tak důležitá výživa pro nové rostliny. Podstata transformace.
Je to moc těžká fáze.
Separatio – oddělení
Oddělení jemného od hrubého – rozeznání pravdy od iluze. Kdo vlastně jsem? Proč se nepoznávám?
Koagulace
Přerod kapaliny v pevnou substanci.
Z esence se rodí nová, očistěná forma.
Z ducha se stává tělo.
Vyvrcholení
Pokud všechny procesy proběhnou dokonale, vzniká tinktura – esence – která dokáže měnit kovy i člověka. Zjistíme, že můžeme být spolutvůrci svého života i svých vztahů a budeme vědět, jak na to.
A LÁSKA! Kvůli prožitku větší lásky to všechno děláme.
No, tak není divu, že se okolo vztahů točí většina pozornosti.
PROČ NAOPAK JE NĚKDO SÁM?
Nu, možná se nechce odevzdat takovému těžkému procesu proměny, možná se silně bojí ztratit kontrolu, možná má příliš opancířované srdce, možná chce zůstat jen na rovině základních potřeb, možná se tolik bojí starých zranění a ztrát…
ale také možná je jeho současný úkol v něčem jiném.
Když člověk pochopí svou část, ve které se dotýká nejen sebe v osobní rovině, ale druhých v kolektivní rovině, vzniká s tím i nová povinnost. Vůči celku.
Energie takového člověka, který zdánlivě vypadá osamoceně, jsou v tu chvíli použité pro dobro celku…
Všechny tyto alchymistické procesy probíhají uvnitř. Takový člověk prochází velkými změnami a proto pro něj není v okolí nikdo kompatibilní…tekuté písky se prostě nevážou…ale nic netrvá věčně… i písek se promění a zestabilní.
A o tom potom…
A proč nemám ráda řešení vztahů dookola? Nu, protože žijme takto stále!!! vztah nevztah…a mimochodem naše vztahy tvoří naše děti, rodiče, zvířata v okolí, kamarádi, kolegyně, šéfové, pokladní v obchodě i kdokoliv, koho ten den potkáme…
A NAKONCE, CO JE TÍM „D“ A „E“??
Jak jsem psala, existuje velmi složitá a důležitá fáze „C“…z tohoto Cé se musí vyloupnout nové „D“ a „E“. Je jiné, než „A“ a „B“.
Toto, co napíšu, platí jak pro lidi po rozchodu, tak pro ty v dlouhodobých vztazích.
Je třeba donutit se vylézt z bodu C a zorientovat se v tom, kdo vlastně jsem (v novém ohozu).
Nezůstat ztracený v tom druhém, ani v dlouhodobém očekávání a fňukání, že druhý mi naplní život, nebo že mě druhý zachrání svou láskou. Ale otřepat se ze spojení a uvědomit si opět, kdo jsem, proč tu jsem, co od života chci a co mu naopak můžu nabídnout já.
A po vztahu i v dlouhodobém vztahu jsem nová, jsem už jiná, než před.
Symbolem Alchymie je Uroboros…
Mmch.co je v abecedě po „E“???????
