Příběh ženy P. z Regresních terapií
Přichází ke mně žena, křehká a velmi hluboká. Ona ví, jen se potřebuje ukotvit v určitých dalších krocích.
Její otázka je Kdo jsem a proč tu jsem.
Pro to, aby byla okolí srozumitelná někdy používá termín Autistka. Je to pomůcka.
Její horoskop naznačuje velmi zajímavou, silně introvertní osobnost, která ví, jakou cestou jít. Jedinou věcí, která jí jakoby „trápí“ je pocit, že není čitelná a srozumitelná pro ostatní.
U škatulky (a tak ty škatulky nemám ráda) „Asperger“ je velmi typická silná mnohoúrovňová vnímavost, hloubka a vysoká inteligence.
Co z toho si má tato bytost vybrat pro komunikaci s okolím, když vnímá takovou škálu situace?
Vybrala si samozřejmě Sebe. Není dobré ztrácet spoustu energie hledáním komunikačního kanálu toho druhého. Bere jí to spoustu energie a vytváří tlaky.
Tato žena z toho měla určité zdravotní potíže od břicha dolů, do nohou.
Spodní oblast našeho těla naznačuje rodové sevření – skrze špatné nefunkční programy.
Při regresi se paní P. Setkává se svým rodem. Zvědomuje si programy tíhy u žen, přepracovanosti, ustaranosti a sevření.
Velmi silný program je poslušnost.
Dostává podpůrné informace a odstraňuje staré.
Tato žena vykazuje v horoskopu známky tzv. staré duše. Je v tom druh hluboké moudrosti, soucitu a pocit, že musím druhým pomoct. Musím se upozadit, protože já jsem tady pro ten úkol. Ve výsledku to vypadá jako zvýšená zodpovědnost za druhé a poslušnost.
Nesmím být tolik sama sebou, protože tím nepomáhám…třeba takto zní starý program…
A k tomu se přidává – nemůžu propojit svůj vnitřní hluboký svět s fyzickým, protože si musím do svého hlubokého jen kradmo utíkat. Musím volit mezi svojí hloubkou a tím, co je kolem mě.
Ale to starý nefunkční program. Protože ve skutečnosti nemusím nikam utíkat, můžu být, být v souladu se sebou a budu tak čitelná, srozumitelná.
Nemusím volit mezi …. ale propojím….
Tato žena si krásně načetla svůj úkol ve svém rodě. Už na začátku, už v prenatálu nebyla viděna. Nikdo ji nevnímal, nevidět. To proto, že ženy toho rodu „neměly na své srdce“ čas. Muselo se dřít.
Když dítě není viděno, je to jedna z nejtěžších zkušeností pro vnímání Sebe Sama. Dítě stále hledá cesty, jak být viděno, hledá cestu k lidem kolem sebe.
Ale samotná cesta je jen v uvolnění do Jsem, a přijetí sebe.
Dále si otevřela své srdeční centrum natolik, aby mohlo propojit její další části. I části těla od pasu dolů.
Dovolila si to….
Součástí terapie byla i práce s jejími dětmi. Měla stále pocit, že jim něco nedala, že jim nedala dost. Že je ne-do-vy-ži-vi-la.
To je častý program u starých duší. Stále pro někoho nedělám dost. Přebírám zodpovědnost.
V regresi jsme si načetly jejich vzájemné dohody. Proč si její děti vybraly právě ji a jen ji. Jiná maminka by jim nepřinesla jejich putovní témata a hlavní body.
V závěru přišlo uvolnění a ujištění, že může být sama sebou, a přesto bude srozumitelná a viděná…
Děkuji za naše příběhy ♥
A zase jsem fascinovaná souvislostmi v každé drobnosti ♥
